historie stolního fotbalu
30. 9. 2010
Pokaždé, když vyslovíte slovo foosball, vkládáte si tím do úst "německou nohu". Foosball je americkou verzí německého slova fussball, jenž je německým výrazem pro fotbal.
Tato hra má po celém světě mnoho a mnoho názvů. V Americe je to převážně foosball nebo jen foos, v Kanadě, stejně jako v některých Evropských zemích je zaběhlý výraz babyfoot (dětská noha) a v germánských zemích se kromě těchto názvů můžeme setkat i s pojmenováním tischfussball. V Čechách je kromě mezinárodního foosball také hodně používán stolní fotbal a mezi hráči je asi nejpopulárnější fotbálek nebo jednoduše fočus.
Pokud se však v některé zemi nebudete moci dopátrat stolu s vaší oblíbenou hrou ani po vyzkoušení shora uvedených názvů, vyslovte prostě table soccer (stolní fotbal) a téměř všude je úspěch zaručen. Bohužel původ hry už není tak snadné vypátrat jako její vícejazyčné názvy. Jako v mnoha jiných hrách či sportech je možné se doslechnout o vzniku v té čí oné lokalitě, ale vždy se hovoří o zhruba stejném časovém období. Kde se skrývá skutečná pravda, to pro nás asi zůstane navždy zahaleno stínem dávnověku. O dob, kdy organizovaný fotbal vstoupil na sportovní scénu v šedesátých letech minulého století., mohlo trvat až několik desítek let, než někdo sestrojil první stolní fotbal. Mnoho pramenů tedy datuje vznik fotbálku na konec minulého století. V roce 1901 byl ve spojených státech patentován první stůl s točícími se "fotbalisty" na tyčích, avšak je podotknuto, že originalita tohoto výrobku pochází ze západní Evropy.
V Belgickém magazínu Le soir Illustre (No. 2471, listopad 1979, str. 26) se hovoří o prvním konstruktérovi stolního fotbalu. Údajně by jím měl být jistý Lucien Rosengart (1880 - 1976), toho času zaměstnanec francouzské automobilky Citroen. Byl rovněž spojován s vynálezy jako jsou bezpečnostní pásy, pohon na přední kola nebo například pojmenování pro stolní fotbal slovy baby foot či foosball.
Jedním z nejstarších výrobců stolního fotbalu byla švýcarská firma Kicker, jenž je situována v Ženevě. Rovněž i jejich výrobku se říkalo Kicker. Stal se velmi populární nejen ve Švýcarsku, ale kupříkladu v Německu, Belgii a dalších Evropských státech, kde se pod pojmem Kicker stal něčím jako foosball pro Ameriku.
V evropských zemích, stejně jako ve spojených státech se stolní fotbal začal masově popularizovat až po druhé světové válce. V té době se foosball všeobecně používal k rehabilitaci válečných veteránů. S opravdu viditelným úspěchem se ho využívalo při léčbě poruch koordinace očí s pažemi. V současné době se foosball umisťuje do mnoha rekreačních zařízení jako předmět odreagování.
Američtí promotéři byli zodpovědní za všeobecné tvrzení, že Američané jsou v tomto sportu nejlepší. Avšak po stážích strávených v Německu stále častěji přinášejí příběhy o evropských hráčích, kteří jsou až neuvěřitelně dobří ve své hře. V prvních letech profesionálních soutěží na začátku sedmdesátých let si spousty amerických profesionálů kladlo stejnou otázku - jak mohou být tak dobří, když my se stále tolik zlepšujeme.
Soutěže v Evropě byly organizovány již dlouho. Například belgická liga se začala hrát již v roce 1950. V roce 1976 se konečně evropské státy dohodly na vzniku jednotné organizace, zastřešující celou Evropu. European Table Soccer Union. Evropská unie stolního fotbalu. Největším problémem pro evropské hráče zůstává rozmanitost druhů hracích stolů. Každá země preferuje nějaký typ stolů, figurek nebo míčů. Proto bylo pro mnoho lidí složité "přepnout" se z jednoho typu stolu na druhý.
Ať již je evropská hra na daném typu fotbalů jakkoliv kvalitní, jedna věc oproti Americe chybí - profesionální seriál turnajů s dotací vyšší než jeden milion dolarů. Foosballové soutěže Evropě jsou proto díky nízkým odměnám na nižší úrovni. S představením amerických stolů na kontinentu začíná mnoho hráčů přecházet na tento druh stolů a osvojují si i americká pravidla. Jejich motivace k tomuto kroku je jediná - prize money.
V květnu roku 1979 přivítal světový šampionát celkem 36 hráčů z Anglie, Irska, Holandska, Belgie, Německa a Švýcarska. Největší neshody mezi evropskými a americkými hráči byly v rozdílných pravidlech. Každý nešvar musel přijít vyřešit překladatel. Ostatně v komunikaci spočívala největší zátěž při takovémto typu turnajů. Na konci Mistrovství si Evropští hráči získali u Američanů patřičný respekt a vznikly nové zaoceánské herní vztahy.
Foosball se v současné době hraje již téměř na celém světě. Můžete ho najít v severní Africe, Jižní Americe, Číně, Austrálii na Tahiti stejně tak jako na Evropském kontinentu, ve Velké Británii a samozřejmě i ve Spojených státech. Další země, které projevili zájem o účast na Americkém mistrovství jsou Argentina a Japonsko, a proto nebuďme překvapeni, když se na příštích mezinárodních kláních budeme se zástupci nových zemí. A co hovoří kladně pro budoucnost foosballu? Tato otázka se dá zodpovědět jednou větou - stále více hráčů z celého světa se jezdí utkávat na turnaje o stále rostoucí odměny.
A příběh fenomenálního rozmachu této zábavy po celé planetě? Někdo neváhal a z prosté barové hry udělal profesionální sport o velké peníze.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář